Marie Hoffbauerová

Marie Hoffbauerová roz. Hermanová se narodila ve Starém Hobzí roku 1927 do české rodiny. Tatínek byl zedníkem a při stavebním neštěstí přišel o ruku. Po záboru pohraničí v říjnu 1938 rodina optovala pro čs. občanství, ale odmítla se z pohraničí vystěhovat, i když na otce byl nacisty vyvíjen silný tlak. Teprve po vypuknutí války a rukování prvních mužů na frontu horlivost místních nacistů vychladla.

Po odchodu českých učitelů na podzim 1938 musela Marie s mladší sestrou Martou navštěvovat německou školu. Řídící učitel byl fanatik a každé ráno vyzval děti, aby se přihlásily ty, jejichž rodiny se hlásí k české národnosti. Každé z těchto dětí obdrželo pohlavek. Také každá cesta ze školy byla vyplněna strachem z dalšího místního fanatika, který děti nutil hajlovat, jinak je tloukl i před domem jejich rodičů.

Po vychození školy v roce 1941 se Marie chtěla vyučit švadlenou u své sestřenice, ale jako Češce jí to nebylo umožněno. Pracovní úřad jí chtěl poslat na jakýsi statek v Rakousku. Chtěla se tedy vystěhovat do Prahy k otcově sestřenici a vyučit se u ní kožešnictví. Nezískala však propustku k překročení protektorátních hranic. Nakonec ji ukrytou pod dekami v koňském povoze propašoval soused, který na hranici předstíral, že se mu splašili koně. Při svém návratu obvinil německou hlídku, že mu koně splašila svým divokým máváním k zastavení.

V Praze byla Marie přihlášena jako učnice u manželů Jehličkových, kterým se také starala o děti. V Hobzí po ní nakonec nikdo nepátral, svou roli sehrálo dávné kamarádství Mariina otce s německým starostou. Tak se také po roce a půl mohla na krátko do rodné obce legálně podívat, když jí zde onemocněla matka.
Po prvních leteckých poplaších manželé Jehličkovi raději odstěhovali své děti i s Marií do vilky ve Zvánovicích, kde se také dočkala konce války. S místní posádkou Rudé armády, které velel český důstojník, velmi dobře vycházeli, zatímco rodiče ve Starém Hobzí museli její mladší sestru před Rudoarmějci ukrývat ve sklepě.
Do Hobzí se Marie vrátila v červnu 1945 a zažila ještě druhou vlnu divokého odsunu, během kterého byla do lesů za hranici vyhnána i její sestřenice, jejíž manžel se za války přihlásil k německé národnosti. Mariini rodiče jim pak až na státní hranici pašovali potraviny, aby jim pomohli překonat nejtěžší období.